Úzkostně depresivní schizoid a jeho život aneb Z jiných světů přes dělohu do rakve a zase zpátky

Pro silné ženy a romanticky založené změkčilé muže přidávám s uzarděním odkaz na IMAPOETIKON. Mothership!

Lucifer: Ano, jsem bohem, do jehož rukou skládají lidé svá přání. Jsem jediný z bohů, jenž je opásán. Ostatní jsou bezpohlavní. Jen já mohu rozumět přáním. Kdo je bezpohlavní, zapomněl, co je přání. Nepoznatelný, nejhlubší kořen přání vězí v pohlaví, i když květ – bdělé přání – zdánlivě nesouvisí s pohlavím. Slyším však pouze přání duší a přivádím je na světlo. Proto se nazývám "luci ferio". Pro přání, jež vycházejí z úst "putující mrtvoly", jest moje ucho hluché. | Dávné výpisky z Františka Drtikola, kdy jsem žil v iluzi, že žiju duchovně. DUCH V HOVNĚ!

"Protože nemám kuráž," odpověděl Samuel. "Neunes bych tu odpovědnost. Když Hospodin nepovolal mě, mohl jsem volat já jeho, ale neudělal jsem to. V tom je právě ten rozdíl mezi velikostí a prostředností. Je to dost obvyklá nemoc. Ale prostředního člověka aspoň utěšuje vědomí, že nikdo na světě není tak osiřelý jako velikán." "Já bych řek, že jsou různé stupně velikosti," poznamenal Adam. "Ba ne," namítl Samuel. "To máš, jako bys mluvil o trpasličím obrovi. Kdepak. Já myslím, že když člověk doroste k takové odpovědnosti, je to jenom věc volby mezi prostředností a údělem velikána. Na jedné straně máš lidské teplo, družnost a srdečné pochopení, kdežto na druhé chladnou a osamělou velikost. Mezi tím si musíš vybrat. Jsem rád, že jsem zvolil prostřednost, ale jak mám vědět, jak by mě odměnilo to druhé?" | Výpisky z románu Johna Steinbecka "Na východ od ráje"

František Drtikol o fotografii | Josef Sudek o fotografii | FOTOGRAFICKÉ MINIMALISTICKÉ MAXIMUM
Okořeněno špetkou dobré erotiky, sexistická chvilka poesie: František Halas – Mladé ženy. Na starý zapomeňte!

A koho jste potkal? Byl jsem to já sám, potkal jsem prostě toho nejbližšího. A tu jsem se viděl ptáti se po smyslu svého života, po smyslu své práce i po smyslu svého nicnedělání, po smyslu svého blaženství i svých trápení. Toho podivného klidu i nepokoje, který mne plní, jasných pohod i temností, které se ve mně přehánějí. Po tom divném kyvadle, které, rozhoupáno mezi střízlivostí skepse a schopností, ba palčivou potřebností věření, třebaže ne už nábožensky ubezpečeného, víry v mravnost, v rozum, vůli, až i v sen, ve všechno, co se může obrátit v lepší a vyšší – po tom kyvadle, které mezi ničím a vším odměřuje dech a hodinu tohoto věku – a tu jsem si řekl, že asi toto ptaní je moudrostí dospělosti a jejím štěstím. | Výpisky z díla Josefa Čapka "Kulhavý poutník"

SCHIZOIDŮV ZÁPISNÍK | Z jiných světů přes dělohu do rakve a zase zpátky  ZPĚT X DÁLE

Altissima philosophia et sapientia est meditatio mortis | Nejvyšší filozofií a moudrostí je rozjímání o smrti